Ukončený vztah, domácí násilí, neplacení výživného otcem, nízká mateřská a absence jiného příjmu, rozsáhlé či zděděné dluhy. Přestože je každý příběh ženy, jejíž kroky vedou do azylového domu, jiný, jsou si v lecčem podobné. Jak se žije v domovech, kam míří stovky žen v poslední naději, že nebudou muset skončit na ulici? A stačí zařízením nedávno zredukované dotace?
Zanedbaní, opilí, špinaví, často okupující nádraží a parky. Tak vypadá obecná představa lidí o bezdomovectví. Valnou většinu lidí bez domova však tak snadno nerozpoznáte. Na ulici totiž zůstali ne vlastní vinou a snaží se vrátit do běžného života. Rozhodujícím faktorem je samozřejmě délka, kterou na ulici člověk strávil.
Asi nebude překvapením, že čím déle člověk na ulici přebývá, tím horší následky riskuje – fyzické i psychické.
„Infarkt daleko častěji postihuje sociálně slabší nežli manažery,“ říká děkan 3. lékařské fakulty Petr Widímský.
Už tak těžký život lidí bez domova často sužují zdravotní problémy, jako jsou kožní potíže, bércové vředy, žaludeční bolesti či problémy s dýcháním. Ty bohužel obvykle zůstávají neléčeny jednak kvůli nedůvěře k lékařům a zdravotníkům, jednak kvůli chybějícím dokladům a zdravotnímu pojištění.
Osoby bez domova tak místo léků sahají po dostupnějším „řešení“ – alkoholu a omamných látkách, které však jejich celkové zdraví jen zhoršují.
Pokud však osoba bez domova zcela nepropadla v apatii, snaží se sehnat pomoc v podobě noclehárny či azylového domu. I na ty jsou však čekací lhůty. Záznamy Českého statistického úřadu ukazují, že v roce 2017 bylo celkem neuspokojeno 6 061 žádostí o umístění v azylových domech (1 žadatel ovšem může podat více žádostí).
Pokud se člověk bez domova dostane do azylového domu, získává šanci na znovunavrácení do normálního života. Jednotlivá zařízení se obvykle zaměřují na určité skupiny – muže, ženy, mladé do 26 let, rodiny s dětmi.
Vnitřní složení azylových domů pro ženy bývá různorodé. Najdete zde mladé ženy bez rodinného zázemí, které nechtěně otěhotněly, i starší ženy otřesené ztrátou partnera či domácím násilím.
Smysl azylového domu pro matky s dětmi je zcela prostý. Poskytnout jim pomoc v tíživé životní situaci, postavit je zpět na nohy a nejlépe do roka jim pomoci najít adekvátní a důstojné bydlení pro jejich další život.
Centrum pro ženy bez domova však není pouhou noclehárnou. Primárním cílem je vedení ženy k plnění individuálního plánu, který sestaví se sociálním pracovníkem a pomůže jim vrátit se do normálního života. V takovémto plánu najdete obvykle aktivity, jako jsou například vyřízení školky pro děti, přihlášení se na rekvalifikační kurz, hledání práce aj.
Dále musí žena dodržovat řád daného zařízení, který zejména zakazuje pití alkoholu, užívání omamných látek a kouření ve vnitřních prostorách.
Jedním ze zařízení, které pomáhá ženám s dětmi v těžké životní situaci, je Domov sv. Máří Magdalény Jiřetín pod Jedlovou. V současné chvíli se však stejně jako další obdobná zařízení obávají o svou budoucnost. Důvodem jsou rozsáhlé vládní škrty, které razantně snížily dotace na sociální práci realizovanou obcemi.
Domov sv. Máří Magdalény pomáhá mentálně postiženým maminkám, obětem domácího násilí a jejich dětem.
Jak říká Marcela Dvořáčková, která řídí Domov sv. Máří Magdalény, vlna solidarity lidí a firem nejen zařízení v tomto složitém období pomohla, ale dává všem jasný signál, že společnost vnímá jejich práci jako potřebnou.
Na provoz domova přispěli drobní dárci stokorunovými příspěvky i firmy s materiální pomocí. K nim se zařadila například firma Materasso, která se rozhodla obdarovat potřebné anatomickými zdravotními polštáři.
„Většinu našich maminek trápí různé zdravotní potíže,“ říká Marcela Dvořáčková. „Proto jsme opravdu vděční, že díky anatomickým polštářům si mohou dopřát pohodlný spánek, který je velmi důležitý.“
Jak vypadá život v azylovém domě i po jeho opuštění a co způsobily rozsáhlé vládní škrty, odpovídá Marcela Dvořáčková v rozhovoru.
Smyslem našeho domova je připravit maminky a děti na reálný život v běžné společnosti. U maminek se sníženými mentálními schopnostmi je to ovšem „běh na dlouhou trať“. Potřebují mnoho podpory, pochopení a laskavého vedení. Osvojování základních návyků v péči o sebe, své děti, domácnost jim trvá déle, proto se snažíme být v celém procesu plně nápomocní.
Maminky učíme základní hygienické návyky, jak reagovat na potřeby dítěte, zvykáme je na určitý režim potřebný pro běžný život. Každá z nich má svěřen do své péče minibyt včetně sociálního zařízení, který vlastními silami udržuje v čistotě, vaří, pere své prádlo ve společných prostorách.
Zvyšujeme také jejich finanční gramotnost pomocí asistovaného hospodaření. Jsme nápomocni dětem ve všech otázkách spojených se školní docházkou. Nutná je rovněž podpora při jednání na úřadech státní správy či samosprávy, některé maminky bohužel nejsou schopny vyhodnotit následky svého jednání, např. neúčast na pravidelných schůzkách na ÚP. Pomáháme zkrátka tam, kde si maminka neví rady.
Snažíme se také o nadstandardní péči – do domova dojíždí pravidelně pediatr, psycholog a psychiatr. Pomáháme při zdravotních komplikacích nejen dětem, ale i samotným maminkám. Zdravotní péči zejména potřebují maminky přicházející s novorozencem, téměř ve sto procentech rovnou z porodnice.
Odchodu z domova předchází několik let trvající péče, matka by měla zvládnout základní péči o děti, sebe, domácnost a měla by být schopna zajistit si základní úkony týkající se jednání se státními orgány.
Jsme velmi hrdí, když maminka odejde do reálného života a uspěje. Snažíme se zůstávat s maminkou v kontaktu, samozřejmě pokud si to přeje. Jsme rádi, pokud jí můžeme pomoci s některými problémy, byť tentokrát již na dálku. V některých případech je třeba také podpora terénních sociálních služeb.
Bohužel ne každý start do života se povede. Některé maminky i děti se vrací zpět. Přesto každým rokem odchází do „svého“ zhruba čtvrtina matek.
Soukromí je jedno ze zásadních privilegií domova. Minibyty jsou výhradně v péči jednotlivých matek a záleží pouze na nich, zda si přejí návštěvy ostatních. Velkou výhodou je, že svěřené byty jsou vybaveny kuchyňskou linkou, sprchovým koutem a WC.
Maximálně posilujeme vazbu matka-dítě s důrazem na to, aby o všech věcech rozhodovala právě maminka. To je velmi potřebné zejména v případě matek se sníženými mentálními schopnostmi, kdy dítě či děti nedědí genetickou zátěž.
Oproti tomu do kolektivních činností se maminky zapojují dle svého uvážení – společné vaření, pečení, vzdělávací akce či prosté posezení na zahradě s opékáním buřtů.
V tomto roce došlo k opravdu vyostřené situaci při financování sociálních služeb státem. Již v lednu jsme měli možnost hovořit o tom, že pokud nedojde k dofinancování, bude situace velmi těžká. Bylo zřejmé, že zkrácené dotační tituly a poskytnutá záloha není dostatečná k pokrytí provozu domova do konce roku.
Jsme vděční za možnost medializace, neboť vlna solidarity nás doslova ohromila a nedá se slovy popsat. Zejména drobní dárci, kteří přispěli na provoz domova řádově stokorunami, a někteří z nich tak činí opakovaně, jsou pro nás signálem, že naše práce je potřebná a společnost ji vnímá pozitivně.
Jsme si vědomi, že letošní situace s financováním sociálních služeb se existenčně dotkla mnoha zařízení, ať již jsou to hospicové služby, domovy seniorů či osob se zdravotním postižením – všichni bojujeme se stejným problémem. Jsme každému, kdo nám pomohl a pomáhá přežít nelehkou situaci opravdu vděční, že si vybral právě náš domov, naše maminky a děti.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se maminkám a dětem žije co nejlépe a zvládají složité situace. A večer, ať usínají s co nejmenšími starostmi a čerpají sílu na nový den. Pokud i vy chcete pomoci, ozvěte se do Domova sv. Máří Magdalény Jiřetín pod Jedlovou pro matky s dětmi. Stejně tak můžete podpořit aktivity Charity ČR.