Syndrom neklidných nohou je známý také jako Willis-Ekbomova nemoc. Jde o neurologickou poruchu, která způsobuje nepříjemné pocity v nohách. Máte neodolatelné nutkání s nimi pohybovat. Nejčastěji vás potrápí večer nebo v době, kdy odpočíváte. Jak tento problém řešit?
Syndrom neklidných nohou se označuje zkratkou SNN. Možná se potkáte i s označením RLS, což je zkratka pro anglický název této choroby, který zní restless legs syndrome. Nejde o žádnou novinku. Příznaky tohoto onemocnění popsal lékař Thomas Willis již v 17. století. Jako diagnóza se však datuje až od roku 1945. Termín jako první použil švédský lékař Karl Ekbom. Proto se někdy onemocnění nazývá jako Willis-Ekbomova choroba.
Příznaky se nejčastěji objevují v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Nejintenzivnější jsou v noci, kdy odpočíváte. RLS tedy výrazně narušuje spánek a ztěžuje usínání. Brání i návratu do spánku po probuzení. Kromě toho se syndrom neklidných nohou o slovo hlásí, i když jste v klidu. Například sedíte v divadle, jedete v autě na straně spolujezdce nebo dlouho cestujete vlakem či letadlem. Lidé mají nutkavou potřebu hýbat nohama.
Syndrom neklidných nohou se nedá vyléčit. Existují však metody, které jeho příznaky zmírňují. Sám o sobě není syndrom pro člověka nebezpečný. I pro lékaře a vědce je velkou záhadou.
Podle lékařů je v Česku zhruba milion pacientů, které RLS trápí. Častěji se přitom objevuje u žen než u mužů. První příznaky se objevují v dětství a s postupujícím věkem nabírají na intenzitě. Syndrom neklidných nohou postihuje především dolní končetiny. Jen výjimečně zasáhne i ruce nebo trup.
Ve většině případů není příčina syndromu známá. Odborníci se domnívají, že za ní stojí neurologické problémy. Může souviset s dysfunkcí části mozku, která řídí pohyb. Mluví se o vztahu s chemickou látkou dopamin, která se stará o svalové aktivity a pohyb. Pokud je hladina dopaminu narušená, může docházet k mimovolným pohybům. Kromě dopaminu může být na vině také genetika, nedostatek železa nebo další onemocnění.
Syndrom neklidných nohou může mít primární a sekundární formu. Primární forma znamená, že se se syndromem nepojí žádné další onemocnění. Důležitou roli zde hraje genetika. Pokud v rodině toto onemocnění máte, je možné, že se projeví i u vás.
Obrázek: Onemocnění bývá dědičné.
Sekundární forma je podmíněná jiným onemocněním nebo změnami v lidském organismu. Podle lékařů se RLS pojí s:
Existují některé látky, které mohou příznaky RLS zhoršovat. Jedná se o léky proti nevolnosti, antipsychotika, antidepresiva zvyšující hladinu serotoninu, léky na nachlazení a alergie obsahující starší antihistaminika.
Hlavním příznakem je nutkání pohybovat nohama. Kromě toho můžete v nohách cítit také mravenčení, brnění, bolest, nervozitu a neklid. Tyto příznaky obvykle trápí obě nohy, ale můžete je pociťovat také pouze na jedné dolní končetině.
Co je pro RLS typické?
Co do závažnosti a frekvence se příznaky liší člověk od člověka. U středně těžké formy se příznaky objevují jen jednou nebo dvakrát týdně. U závažné formy vás nutkání k pohybu nohama přepadne více jak dvakrát týdně.
Obrázek: Syndrom má u každého člověka jiný průběh.
Kvůli Willis-Ekbomově chorobě se u vás mohou projevit:
Onemocnění může být tzv. v remisi. To znamená, že se příznaky zmírňují nebo zmizí na týdny či měsíce. Je to typické zejména během raných fází poruchy. Obvykle se však symptomy o slovo přihlásí znovu a časem se zhoršují.
Obvykle si pacienti s RLS stěžují také na PLMS neboli periodické pohyby končetin ve spánku, a to až v 80 %. Během spánku dochází k trhavým pohybům nebo škubání, což také zhoršuje kvalitu spánku.
Na určení RLS neexistuje žádný specifický test. Diagnostiku tedy určuje lékař podle anamnézy. Lékaři se zaměřují na:
Kromě toho se provádí také polysomnografické vyšetření, které se používá pro řešení nespavosti, laboratorní vyšetření krve a neurologické vyšetření. Rozhodně se vyplatí, když lékaře seznámíte s rodinnou anamnézou.
Obrázek: Lékař zkoumá řadu oblastí.
U dětí se RLS určuje velice těžko, jelikož samy nedokážou přesně popsat, co pociťují. Někdy se syndrom může zaměnit za „růstové bolesti“ nebo za poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou.
Lidé obvykle syndrom považují za důsledek sedavého života nebo stárnutí. Bojí se, že jsou příznaky příliš banální, a tak lékaře vyhledají až pozdě. To je škoda, protože vhodná terapie může symptomy zmírnit nebo je úplně potlačit.
Na mírnou formu syndromu platí změna životního stylu a jídelníčku. Vyhýbejte se kofeinu, alkoholu a tabáku. Dodržuje pravidelný spánkový režim a dopřejte si masáže nohou. Nechte se vyšetřit na nedostatek železa, kyseliny listové nebo hořčíku.
U středně těžkých a těžších případů je potřeba sáhnout po lécích. Nejčastěji se předepisují léky obsahující dopaminergní látky, gabapentin enacarbil, pregabalin, opioidy, benzodiazepiny a antikonvulziva.
Z babských rad můžete vyzkoušet třeba:
Kvalitní spánek je nesmírně důležitý pro to, abyste se cítili fyzicky i psychicky v pohodě. Dopřejte si to nejluxusnější spaní.
Základem všeho je kvalitní postel, která vám „lehne“. Trendem poslední doby jsou čalouněné rámy s vysokými čely. Čela jsou nejen designovým šperkem, ale oceníte je také při odpočinku vsedě. Vaše záda vám za měkkou opěrku poděkují.
Nepodceňujte ani výběr matrace a roštu. Tato dvojka se stará o to, abyste se během spánku zbytečně nebudili a ráno nevstávali se zatuhlými svaly.
Chybět vám nesmí ani kvalitní polštář. Například anatomicky tvarované polštáře z paměťové pěny udržují vaši krční páteř v dokonalém pohodlí. Zbavují ji napětí, a tak ráno vstáváte jako znovuzrození.
Nepodceňujte kvalitu svého lůžka. Mnohdy může za nedostatečné prokrvení končetin třeba proleželá matrace. Pokud ale máte pocit, že vás trápí syndrom neklidných nohou, zajeďte si co nejdříve k lékaři.